Státní zřízení

    Japonsko je konstituční monarchií, formální hlavou státu je císař, jehož titul je dědičný (nynější císař Akihito je podle japonské mytologické genealogie 125. panovník). Císař má některé formální funkce hlavy státu, není však označen jako hlava státu, ale jako symbol japonského státu a národa. Japonsko má císaře, ale není císařstvím. Výkonná moc je svěřena vládě složené z ministerského předsedy a ministrů. Vláda je odpovědná dvoukomorovému parlamentu. Dolní sněmovna má 512 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté období. Horní sněmovna má 252 poslanců, volených jednou za 3 roky, kdy se volí polovina sněmovny na 6-ti leté období.

    První Japonský kabinet sestavil v roce 1885 Itó Hirobumi. Tento kabinet byl pověřen sestavením japonské ústavy. První ústava byla sepsána podle pruského vzoru a 11. února 1889 byla slavnostně vyhlášena císařem.
    Základem současného státního zřízení je však ústava z roku 1947 (3.5.1946 byla vyhlášena a 3.11.1947 vstoupila v platnost).
    Za velmi významný je považován 9. článek druhé kapitoly této ústavy. Japonsko se v tomto článku zříká práva vést válku, jakožto i práva na armádu. Po vypuknutí korejského konfliktu (1950) bylo Japonsko přinuceno zřídit tzv. „Síly sebeobrany“. Tato obranná složka má nyní okolo 270 000 profesionálních obránců, kteří mají k dispozici nejmodernější bojovou techniku na světě, která však není útočného charakteru.