Šintoismus
(Šintó) 神道

    Šintoismus, japonsky šintó 神道je původní japonské náboženství. Slovo šintó je složeno ze dvou znaků šin 神s japonským čtením kami který má význam božstvo a znakem tó 道s japonským čtením miči a významem cesta. Většinou se proto šintó překládá jako „cesta bohů“. Poprvé se slovo šintó objevuje v Kronice Japonska - Nihonšoki 日本書紀napsané v období Nara v roce 720.
    Šintó je přírodní náboženství uctívající přírodní úkazy a zvláštnosti. Nejčastějším předmětem úcty jsou mohutné stromy, větší kameny, skály, studánky a podobně. Šintoisticky posvátná je také hora Fudži. Japonci objektům, které jsou považovány za božstva kami nebo jejich projevy, vzdávají úctu tím, že je obvazují pletenými provazci ze slámy, často u nich zřizují malé svatostánky, ke kterým kladou obětiny - potraviny, nádobky se sake a někdy drobné peníze. Posvátné objekty – stromy, kameny, útesy aj. jsou obvazovány posvátným provazcem šimenawa.
    První šintoistické svatyně začaly vznikat v období Kofun古墳, tedy ve 3. - 6. století. Prvotní svatyně byly vysoké kolové stavby. Uvádí se, že původní svatyně Izumo Taiša dosahovala výšky až 40 m. V současné době je nejvýznamnější šintoistickou svatyní je svatyně v Ise. V této svatyni, do které smějí vstoupit jenom někteří šintoističtí kněží a císař, se nacházejí tři posvátné císařské klenoty: meč, zrcadlo a korále.

Šintoistické svatyně jsou charakteristické karmínově červenou barvou a bránou či branami torii 鳥居. Nejznámější torii se nachází ve svatyni Icukušimana ostrově Šikoku. Ve svatyních se často prodávají talismany nejrůznějších tvarů a dřevěné destičky ema s obrázkem koně (destičky symbolizují obětování koně), na které se píšou přání. Tyto přáními popsané destičky se věší na tabuli, která se nachází poblíž svatyně.
    Šintoismus byl do roku 1947 státním náboženstvím a ústava z roku 1887 císaře definovala jako živoucí božstvo. Za II. světové války japonská válečná propaganda zneužila i tohoto náboženského směru. Šintoismus tak mimo jiné posloužil i jako ideologická základna při výcviku sebevražedných jednotek Kamikaze. Z těchto důvodů byla z nové poválečné ústavy vypuštěna formulace císaře jako božstva.
    Šintoismus je mezi Japonci velmi zakořeněn. V mnoha domácnostech se nalézají malé svatyně kamidana 神棚, do kterých si Japonci ukládají úctyhodné předměty. Ze šintoismu vychází také hodně japonských tradičních svátků a slavností. Často se vynášejí přenosné svatyně menších či větších rozměrů a za zpěvu a tance se nesou v průvodu městem. Při mnoha slavnostech se používá oheň. Některé slavnosti jsou pro osoby pocházející z jiného kulturního prostředí velmi bizarní. Například slavnost plodnosti, při které se vynáší ze svatyně mohutné modely mužského symbolu plodnosti.

	EARHART, Byron H. : Náboženství Japonska: Mnoho tradic na jedné cestě. (Přel.: Heřman, Robin) ; Heřman, Robin. Předmluva k českému vydání ; 1. vyd. Praha : Prostor, 1998 ; 189 s. brož. orig. Religions of Japan: Many Traditions Within One Sacred Way. Z angličtiny.