Samurai 侍

    Od 12. století začali japonští válečníci buši 武士 požívat zvláštních výhod a postupně se z nich stala nadřazená skupina obyvatel. Pro tyto válečníky, pomocí kterých vládli jednotliví vazalové, se začalo používat označení samurai 侍. (V češtině se vyskytuje také tvar samuraj.)
    Samurai byl profesionální bojovník, kterému náležela odměna za jeho služby. Jeho postavení bylo dědičné. Od samuraje se očekávalo, že bude dodržovat zásady bušidó 武士道, etický kodex samurajstva. Mezi hlavní zásady tohoto kodexu patřily principy oddanosti a věrnosti. Samuraj musel být připravený položit život za svého pána a v případě porážky nebo selhání musel být připraven spáchat rituální sebevraždu seppuku.

Samurajské třídě náleželo množství privilegií. Děti samurajů navštěvovaly školy, kde se věnovaly kromě čtení a psaní i umění boje, etiketě, hudbě apod. Samurajům náležela výsada nosit dva meče, dlouhý nazývaný katana 刀 a krátký nazývaný wakizaši 脇差.
    Samurai bez pána se nazývá rónin 浪人. V období Tokugawa, na začátku 17. století, se mnoho samurajů ocitlo bez pána a tito tak začali tvořit významnou skupinu obyvatelstva, postupem času se z většiny róninů stali řemeslníci.
    Život, ctnosti a příběhy jednotných samurajů byly a jsou námětem literárních, divadelních a filmových děl. Bezpochyby nejznámějším příběhem o samurajích je Sedm samurajů – film, který natočil přední japonský režisér KUROSAWA Akira. Tento film se stal předlohou pro ještě známější americký remake Sedm statečných.
   

V Japonsku je velmi známý příběh o 47 róninech. Tito róninové se rozhodli pomstít smrt svého pána i přesto, že se vykonáním pomsty dostanou do rozporu s úřední mocí, což tehdy bylo trestáno smrtí. Po vykonání pomsty všech 47 róninů spáchalo u hrobu svého pána obřadnou sebevraždu seppuku. Tento příběh se stal předlohou pro divadelní představení, jehož scénář sepsal dramatik ČIKAMACU Monzaemon.
    Tradice samurajů byla japonskou propagandou pokroucena a zneužita ve válečném období moderních japonských dějin, zejména pak za II. sv. války.

BOTTOMLEY, Ian a Hopson, Anthony P. Zbraně a zbroj samurajů: Dějiny japonského zbrojířství. (Přel.: Vasiljevová, Zdeňka) ; Svojka a Co., 1998 ; CLEARY, Thomas : Japonské umění války. (Přel.: Hýsek, Robert) ; 1. vyd. Praha : PRAGMA, 1998 ; 196 s. váz. orig. The Japanese Art of War: Undestanding the Culture of Strategy. ČIKAMATSU, Monzaemon : Samurajská čest. (Přel.: Drahorádová-Lvová, Sína) ; Drahorádová-Lvová, Sína. Doslov ; Praha : Světový Literární Klub, 1945 ; 168 s. brož. orig. Čúšingura. Přeloženo z němčiny, z japonštiny do němčiny přeložil F. A. von Langegg NITOBÉ, Inazo : Duše Japonska: Bušido. (Přel.: Hora, Jan) ; 1. vyd. Praha : Josef Pelcl, 1904 ; 105 s. brož.