Katana 刀

    Katana je název dvouruční sečné zbraně japonských bojovníků - samurajů. Katana je prvotně určená k sekání, je zakřivená do oblouku a má ostří pouze na vnější straně oblouku. Českou terminologií je katana obouručnou šavlí. Meč je odpradávna v Japonsku spojován nejen s mocí ale i s úctou. Meč také patří mezi tři japonské posvátné symboly, které jsou uložené v šintoistické svatyni v Ise. První meče pocházejí z poloviny prvního tisíciletí. Od 8. století už existují složité postupy výroby mečů.
    Výroba japonských mečů byla utajená a velmi náročná. Principem bylo regulování množství uhlíku v oceli, její vrstvení, kalení a broušení. Utajené způsoby výroby a kalení byly silně ovlivněné šintoismem, buddhismem a kosmologií. Kladl se důraz na duchovní očistu, meditaci a výrobu provázelo mnoho rituálů. Mnozí kováři byli z řad šintoistického nebo buddhistického kléru.

    Nejstarší japonské meče byly přímé, oboustranně broušené. Zakřivení se začalo dělat z důvodů snazšího tasení zejména při jízdě na koni. Také délka mečů nebyla až do období Tokugawa ustálená. Od 17. století bylo privilegiem samurajů nosit dva meče. Dlouhý se nazývá daitó, dnes známý jako katana a krátký šótó nebo wakizaši. Mezi japonské meče se ještě zahrnují krátké dýky tantó. Katana sloužila k vlastnímu boji, wakizaši byl prvotně určený k uříznutí hlavy. Wakizaši a tantó sloužili i při sebevražedném obřadu harakiri. Samuraj si krátký meč vrazil do břicha a sekundant mu následně katanou setnul hlavu. Ženy k sebevraždě používaly dýku tantó, kterou si prořezávali krční tepnu.
    Od období Tokugawa byl meč a jeho součásti jako je záštita 鍔 cuba, nožík, nebo kovové ozdoby oblíbeným sběratelským artiklem západních obchodníků, cestovatelů a návštěvníků Japonska. Také během okupace Japonska americkou armádou po druhé světové války se mnoho mečů v podobě suvenýrů dostalo do USA. Uvádí se, že se v současnosti nachází více mečů v zahraničí než v Japonsku.

 

	BOHÁČKOVÁ, Libuše a Winkelhöferová, Vlasta : Vějíř a meč. Praha : Panorama, 1987 ; 389 s., 32 s. obr. příloh. váz. SÓHÓ, Takuan : Cesta zenu cesta meče. (Přel.: Tachecí, A. a Richard, F. H.) ; Bratislava : Cad Press, 1993 ; 183 s. brož. Přeloženo z angličtiny.

Společnost pro studium japonského meče	nihonto.japan.cz