Období Heian
(Heian džidai) 平安時代 794 – 1185

    Heain začíná v roce 794, kdy se císařský dvůr přestěhoval z rozestavěné Nagaoky do nového hlavního města - Heiankjó, města „míru a pokoje“ (později došlo k přejmenování na Kjóto). K přestěhování dvora došlo v období vlády císaře Kammu (781 - 806), který je považován za jednoho z nejschopnějších panovníků té doby. Během vlády tohoto císaře došlo ke zrušení vojenské povinnosti rolníků a k založení vojenských sborů, později zvaných Buši 武士, ti pak pokračovali ve výbojích proti kmenům Emiši 蝦夷(Ainům) a vytlačovali je na sever. V těchto výpravách vynikl zvláště Sakanoue no Tamuramaro, který v roce 801 obdržel titul Seii Taišógun (velký generál potlačující barbary). Tento titul se následně stal nejvyšší vojenskou hodností.

    V 9. století dochází postupně k úpadku centrální moci a k oslabení moci císaře. Toho využívá rod Fudžiwara a začíná vládnout pomocí dosazených regentů. Funkce císaře se stává ceremoniální. Fudžiwarové se stále více pokrevně propojují s císařským rodem. Výsledkem těchto příbuzenských vztahů byla postupná degenerace rodu Fudžiwara. Od poloviny 11. století se přestali rodit chlapci a vliv tohoto rodu začal upadat. Role regentů z rodu Fudžiwara byla postupně oslabena a funkce regenta byla nahrazená systémem vlády excísařů.
    V roce 1072 se císař Gosandžó zřekl trůnu ve prospěch svého syna Širakawy a začíná vládnout z ústraní. V této strategii vládnutí pokračoval i Širakawa, který odstoupil ve prospěch syna Horikawy. Stal se budhistickým mnichem a vládl z kláštera.
    Konec doby Heian je charakterizován mocenskými spory a rozbroji. V roce 1160 vzniká spor mezi rody Taira a Minamoto, který vrcholí 25. dubna 1185 bitvou u Donnoury, kde je rod Taira definitivně rozdrcen. Po této bitvě se rod Minamoto stal nejmocnější silou v zemi. Jeho svrchovanost je završena v roce 1192, kdy Joritomo - panovník z rodu Minamoto, získal titul Seii Taišógun 大将軍. Joritomo se tak stal prvním vojenským hegemonem – šógunem. Tímto nastává v historiografii Japonska nové období Kamakura, které je pojmenované podle sídelního města šógunátu. Vláda šógunů vydržela v Japonsku až do roku 1867.
    Období Heian, je charakteristické společenským a kulturním rozkvětem země. Rozvíjejí se různé umělecké směry. V roce 1005 píše dvorní dáma Murasaki Šikibu „Příběh o princi Gendžim“ (Gendži Monogatari 源氏物語), který se stává nejstarším románem na světě.。Významným literárním dílem jsou také „Důvěrné sešity paní Sei Šónagon" (Makura no sóši枕草子). Kromě literatury dochází také k rozvoji sochařství, malířství a stavitelství. Mezi nejvýznamější dochované stavební památky období Heian patří chrám Bjódóin 平等院. Mnoho uměleckých památek období Heian zůstalo zachováno v buddhistických chrámech v Kjótu.

	BOHÁČKOVÁ, Libuše a Winkelhöferová, Vlasta : Vějíř a meč. Praha : Panorama, 1987 ; 389 s., 32 s. obr. příloh. váz. HILSKÁ, Vlasta : Dějiny a kultura japonského lidu ; 1. vyd., Praha : ČSAV, 1953, 384 s., 18 obr. v přílohách, 1 mapa Příběh rodu Taira. (Přel.: Fiala, Karel) ; Fiala, Karel. autor předmluvy. Předmluva ; 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993 ; 477 s. váz. orig. Heike monogatari. REISHAUER, Edvin O. a Craig, Albert M. : Dějiny Japonska. (Přel.: Labus, David a Sýkora, Jan) ; Sýkora, Jan. autor části díla. Japonsko 90. let ; 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 2000 ; 441 s. váz. SEI, Šónagon : Důvěrné sešity paní Sei Šónagon. In: Zápisky z volných chvil: Starojaponské literární zápisníky paní Sei Šónagon, Kamo no Čómeiho a Jošidy Kenkóa. (Přel.: Novák, Miroslav a Geisler, Petr) ; Novák, Miroslav a Honcoopová, Helena. Postřehy a nápady ze tří století, Ilustrační tradice v japonské literární klasice ; 1. vyd. Praha : Odeon, 1984 ; 332 s. váz. orig. Makura no sóši, Hódžóki, Curezuregusa. VASILJEVOVÁ, Zdeňka : Dějiny Japonska ; 1. vyd, Praha : Svoboda, 1986, 604 s.