Suši 寿司

    Suši je název pro malou porci rýže s kouskem syrové ryby. Převážně jde o váleček, rýžovým octem ochucené rýže, dlouhý 5 – 7 cm a o průměru 2 – 3 cm, na kterém je volně položený plátek, obvykle, syrové ryby, jenž je často lehce podmazaný pastou z kořene wasabi. Kromě těchto klasických typů suši se můžeme setkat také s různými variacemi, nejrozšířenější jsou tzv. makisuši neboli balené suši. U tohoto typu se rybí maso nebo jiná složka nachází uvnitř rýže. Aby se rýžový obal nerozpadl, tvoří většinou vrchní vrstvu sušená řasa nori 海苔. Další oblíbenou variací makisuši je kornoutek z řasy naplněný rýží a masem.
    K přípravě suši se nejčastěji používá syrové maso z tuňáka nebo lososa. Také se hojně používá makrela, sepie, chobotnice, potěr ze sardinek, lososí jikry aj. Zvláště lahodné jsou také suši z mušlí. Není pravidlem, jak se mnoho Čechů domnívá, že suši musí obsahovat syrové rybí maso. Velmi často mezi suši nalezneme marinovaného úhoře, vařenou chobotnici nebo něco jako pomazánku z majonézy, tuňáka a okurky či kukuřice. Ze Spojených států se do Japonska rozšířily tzv. kalifornia maki – maki z lososa a avokáda. Kromě ryb a velryb se používají k přípravě suši i jiné suroviny jako například fermentovaná sója nattó 納豆, okurka, apod. Téměř v každém suši setu nesmí chybět z vajíčka připravený omeletový blok, který se buď pokládá na rýži a připevňuje se proužkem řasy nebo se po rozříznutí plní rýží. Specifickým druhem suši je pak nasládlá kapsa ze smaženého tófu naplněná rýží a ochucená sezamem. Ve specializovaných sušibarech se můžeme setkat i s takovými specialitami jako je lehce orestovaný, ale stále ještě syrový plátek kachního masa – někdy však bývá nepřekousnutelný.

    Suši se jí převážně hůlkami a to tak, že opatrně uchopíme celý kousek do hůlek, lehce namočíme vrchní část do sojové omáčky s rozpuštěným wasabi a je-li možno, celý kousek strčíme do úst. Jakýkoliv pokus o konzumaci suši na dvě nebo více soust většinou končí katastrofou! Zvláště pak v případech, že narazíme na „žvejkačku“, ať už v podobě zmíněné kachny, sépie či chobotnice. Máme-li suši v ústech a zjistíme, že se nedá ukousnout, nepanikařme a pokusme se zmíněného sousta důstojně zbavit – rozhodně ne vyplivnutím pokrmu na stůl.
    K suši se jako doplněk podává nakládaný sladkokyselý zázvor, který nejenže chuťově ladí, ale pomáhá také při trávení. Samozřejmě, že nejlepší suši se dá ochutnat v Japonsku, je to dáno nejen čerstvostí ryb, ale také náročnými požadavky Japonců na čerstvost a chuť suši. Avšak i v Japonsku můžete narazit na nepovedené až hnusné kousky. Suši se dá v Japonsku pořídit několika způsoby. Nejlevnější z nich je nákup suši setu v supermarketu nebo v nonstopech tzv. kombini. Velmi oblíbené jsou jezdící suši - tzv. kaiten suši 回転寿司, kde zákazníci sedí přímo na baru a před nimi jezdí na dopravníku talířky se suši. Cena je většinou určena barvou talířku a nejlevnější kousky se dají pořídit i pod 100 jenů. Nejdražší, nejlepší, ale také nejbizardnější kousky suši pak dostanete v sušibarech, kde je dělají mistři přímo na základě vašeho přání. Při velké útratě si dostanete jako pozornost podniku firemní hrneček. Obvykle platí o co je větší útrata o to je kvalitnější hrneček.
    Na konci minulého století, spolu s módní vlnou zdravého životního stylu, se sušibary rozšířily do celého světa. A tak více či méně zdařilé pokusy o suši můžeme ochutnat už i v České republice. Nejen v České republice, ale i ve světě platí, že tam kde se dělá suši dobře, tam na něj chodí Japonci.
    S módní suši vlnou se dostaly i do našich obchodů suroviny potřebné k přípravě suši - rýžový ocet na suši, kvalitní japonská sojová omáčka, wasabi, řasy nori a rybí maso. V některých obchodech se dají sehnat i celé sety na přípravu suši, tj. balíček obsahující kromě nezbytných ingrediencí i bambusovou rohož na balení maki suši.

www.lambi-sushi.cz