Fudži

    Posvátná hora Fudži se rozkládá v prefekturách Šizuoka a Jamanaši. Fudži je nejvyšší japonskou horou měřící 3 776 metrů a rozkládá se na ploše 900 km2. Fudži je spící sopkou, jejíž poslední erupce začala 22. ledna 1707 a skončila 21. ledna 1708. Do velkého zemětřesení, které postihlo oblast Tokia, vycházela z kráteru pára, v současné době laik na Fudži nepozná žádnou sopečnou aktivitu.
    Posvátná a šintoismem uctívaná Fudži je od pradávna poutním místem. V duchu šintoistické tradice byl do roku 1867 ženám výstup na Fudži zakázán. V současné době lze na horu vystoupit v letních měsících od 10. července do 10. srpna, výstup v jiném období je nebezpečný a oficiálně nedoporučovaný. V listopadu 2005 zemřel český student, který toto pravidlo podcenil. Výstup na horu je rozdělen do deseti stupňů, obvykle se začíná v pátém stupni gogome , ke kterému se dá dojet autem. Mezi Japonci je oblíben pohled na východ slunce, proto mnozí vystupují nočním výstupem. Často přenocují na sedmém, či osmém stupni a závěrečnou část výstupu absolvují v časných ranních hodinách, aby stihli východ.

    Na Fudži je krásný pohled v zimních měsících, zejména z prefektur Šizuoka 静岡県, Jamanaši 山梨県 a Kanagawa 神奈川県. V létě je pak vidět po taifunech, kdy na krátkou dobu zmizí opar.
    Nejenom samotná hora Fudži, ale také její okolí je cílem mnoha turistů. Na úpatí Fudži v prefektuře Jamanaši se nachází pět jezer Fudži (fudžigoko) 富士五湖. Původně zde bylo jedno velké jezero, které při erupci 4 proudy lávy rozdělily na pět menších jezer. Na jižním úpatí Fudži v prefektuře Šizuoka vyvěrají mohutné prameny zásobované roztátým sněhem z vrcholu hory.
    Hluboké lesy ležící na jihozápadní straně úpatí Fudži jsou pak častým cílem sebevrahů. Ve zdejší oblasti kvůli geomagnetické anomálii nefungují kompasy. Rovněž husté a těžko proniknutelné lesy zaručují sebevrahům, že je nikdo nenajde. Celou oblast pročesávají několikrát do roka japonské síly sebeobrany a vždy najdou několik těl.
    Díky svému krásnému geometrickému tvaru, mohutnosti a obtížné dostupnosti se Fudži stala pro řadu umělců inspirací a objektem ztvárnění či popisu. K nejznámějším patří série pohledů na Fudži od představitelů uměleckého směru ukijoe tiskařů jménem Kacušika Hokusai (1760 - 1849) a Andó Hirošige (1797 – 1858)